Sborové studio Zvoneček / Aktuality

Hudební škola hlavního města Prahy

2018

Ještě tady není, ale za pár dní bude. Přejme si, aby ta osmička na konci byla pro nás pro všechny osmičkou šťastnou. Naše země bude slavit sté výročí svého založení, doufejme, že v klidu a míru a snad i důstojně, jak se na takové jubileum patří.

Náš Zvoneček pojede svou cestou dál, dokud budeme schopni ho vést a práci, kterou si určujeme sami, budeme schopni vykonávat tak, abychom z toho měli sami dobrý pocit. I proto jsem vpletl do svého rudolfinského poděkování pár vět, které tam obvykle nebývají (odpůrci proslovů se nemusí bát, že bych měl touhu tuto část rozšiřovat). Protože však základním motivem bylo a je poděkování všem našim příznivcům, dovolím si své povídání zde zopakovat a naopak ho rozšířit o všechny ty, kteří nebyli z časových důvodů jmenováni, podílejí se však také na zdaru a práci pro sborové studio Zvoneček měrou nemalou. 

***

Dámy a pánové, vážení příznivci našeho sborového studia,

chtěl bych připomenout nejen náš sborový rok, ale také to, kam směřujeme a o co se snažíme.

Jestliže vrcholem té loňské, jubilejní dvacáté sezóny byl dlouho připravovaný zájezd komorního sboru do Japonska, byli jsme letos o mnoho skromnější. Zúčastnili jsme se krásné a náročné mezinárodní soutěže v rakouském Linci - 6. ročníku festivalu Antona Brucknera. Oba naše vrcholné sbory - koncertní Zvonky i komorní Abbellimento osvědčily v mezinárodní konkurenci své kvality a přivezly tři zlaté medaile, zvítězily ve dvou soutěžních kategoriích a naše provedení skladby Věneček Zdeňka Lukáše zaujalo porotu do té míry, že se rozhodla za něj udělit Abbellimentu zvláštní cenu.

Jaká ale byla cesta k tomuto úspěchu, respektive ke všem těm úspěchům za uplynulých dvacet let práce sborového studia Zvoneček? O tom většinou nemluvíme, ale zdá se mi, že připomenout by to bylo dobré.

Recept na úspěch má obecně tři ingredience. Především talent a jeho správné použití. Za druhé samozřejmě kus štěstí, bez toho nejde nic. Ale za třetí - a toho je nejvíce - neustálá píle, dřina, touha se zlepšovat. To jsou ty mimořádné zkoušky a víkendová soustředění, která začínají už u našich nejmenších. Už tam se učí disciplíně, souhře, i tomu, že sólo může zpívat jenom jeden či jedna. Bez pochopení základního principu, že jedinec přispívá svým nejlepším výkonem celku, to prostě nejde. Ale cesta k úspěchu není povinnost. Je to jen jedna z cest. Stejně tak, jako se rodiče snaží vybírat pro své děti to nejlepší, vybírá si i naše sborové studio ty nejlepší, ty, kteří jsou ochotni a schopni akceptovat náš styl práce, který je bezpochyby náročný, o to větší radost ale můžeme mít z jeho výsledků.

Možná vás napadne, proč tyto zcela evidentní věci složitě připomínám. Je to proto, že si celý život myslím, že je důležité na sebe i na budoucí pokolení klást co nejvyšší nároky, a nejvíc na ty, kteří jsou obdařeni talentem a bystrým myšlením. Bohužel vídáme čím dál častěji, že tento princip je rozporován. Zamlžován. Rozmělňován a změkčován. To bychom neměli dopustit. Slovy jednoho současného německého autora: měli bychom podporovat - a požadovat.

Požadujme tedy výkon a disciplínu - a všem, kteří nás v tom v uplynulém roce laskavě podporovali, bych rád nyní poděkoval.

***

Především jsou to právě děti a mladí lidé, kteří dokázali po celý rok skvěle pracovat. Děkujeme tedy všem členům sborového studia Zvoneček. Oni musí cítit nejvíce, že jejich práce má smysl a že podporu, které se jim dostává ze všech stran - od rodičů, od vedení sboru, i zvnějšku - proměňují ve skvělé výsledky.

Na vánočním koncertě jsme se rozloučili se čtyřmi dlouholetým členkami sborového studia. Nejstarší z nich byla poslední zakládající členkou Zvonečku, zpívala tedy přes 21 let. Nejmladší odcházející zpívala 15 let. Chovám naději, že jim sborový život, tisíce zkoušek, stovky koncertů a desítky soutěží a zájezdů daly do života mnohem víc než jen to, že se naučily dobře zpívat.

Dovolte mi nyní poděkovat za podporu nejen v tomto roce, ale po celou dobu existence našeho sborového studia vedení Gymnázia a hudební školy a v první řadě jeho řediteli, panu Filipu Magramovi.  Jemu osobně patří velký dík.

Za mnohaleté přispívání ke zdaru našeho počínání velice rád děkuji Lidovému bytovému družstvu Praha 3 a nakladatelství Olympia, jmenovitě jeho řediteli Karlu Hejnovi. Obě tyto instituce nám poskytují finanční a materiální pomoc bez očekávání publicity, pouze z přesvědčení, že to, co děláme, je dobré.

Naším stálým partnerem je Městská část Praha 3. Bez její dlouholeté podpory bychom sotva dosáhli toho, čím se dnes můžeme pochlubit. Za prostředky z grantů děkujeme ale také Hlavnímu městu Praze a Ministerstvu kultury České republiky.

Poděkování patří paní grafičce Hance Glazer - Pokorné, která nám v tomto roce připravovala programy velkých koncertů a je autorkou veškerých grafických materiálů na našem 10. CD.

Chci dále poděkovat všem, kdož se podíleli a pomáhali na přípravě a bezvadném chodu vánočního koncertu. Evě Pudlovské, Hance Kačírkové a paní Markétě Štruplové za veškerou práci s organizací a prodejem vstupenek. Veronice Pudlovské a Markétě Tylšarové za práci s dětmi, rozezpívání, hlídání. Paní Sklenářové za zajištění květin. Emilovi Červenému za precizní inspici a řízení všech pomáhajících rodičů, jejichž jména ke své hanbě nejsem schopen dohledat, ale vězte, že právě oni, kteří mají v průběhu koncertu na starosti sbory, čekající v podzemí Rudolfina na své vystoupení, jsou velice důležitým článkem a zaslouží veliký dík.

Za natočení koncertu patří dík Jirkovi Boháčkovi - můžeme se tedy opět těšit na videozáznam.

Vojtovi Vidmanovi a Danu Pudlovskému díky za pomoc s dovozem a vrácením praktikáblů, jakož i všech rekvizit, které jsou pro koncert potřeba - od kupy ťukátek a nástrojů pro ty nejmenší přes náhradní punčocháče, sukně, blůzky a peleríny pro zapomnětlivce všech kategorií až po noty pro mužskou sekci. A všem členům a členkám Rady našeho Sdružení - byť zde nejmenovaných - chci poděkovat za celoroční ochotu přiložit ruku k dílu. Mužské sekci - letos výrazně posílené - mám vzkázat dík paní sbormistryně za trpělivý nácvik, docházku do zkoušek a mohutný výkon na koncertě.

V neposlední řadě veliké díky zaslouží naše slečna klavíristka Kristýna Donovalová. Ač stále ještě v rekonvalescenci, na hraní to nebylo poznat - to by Kristýna nikdy nepřipustila. Mezihry v Martinů koledě jsem si aspoň já užíval jako nikdy předtím - vytahuje jiné tóny, hraje úpně jinak, ale krásně - po svém. - Pan varhaník Jakub Janšta opět ukázal, že je Pan Varhaník: jeho improvizační mistrovství dalo všem posluchačům koncertantní závěr úplně jednoduché písničky Veselými hlasy spolu prozpěvujme a když zazněl velkolepě narejstříkovaný závěr Ebenova Slavíčka ve druhé půli, měl jsem dojem, že už může následovat jen konec světa.

Za všechny mi pak dovolte na závěr poděkovat paní sbormistryni, i když jste to na koncertě vyjádřili všichni mohutným potleskem. Vybírá dětem kvalitní repertoár a zakládá si na tom, že vychází především z české sborové literatury. Proto snad na žádném koncertě nechybí díla Petra Ebena, Ilji Hurníka, Antonína Dvořáka a řady dalších, byť méně známých českých skladatelů nebo upravovatelů lidových písní. Když jí po koncertě krásně děkovaly její čtyři odcházející svěřenkyně, děkovaly právě za tu spoustu krásné muziky.

Přeji vám všem do nového roku jen všechno dobré.

28.12.2017  Jan Vančura


Co napsal Jiří Kolář k našemu programu 5. prosince - zahajovací koncert Dnů Bohuslava Martinů

      Miluji sborový zpěv pro jeho jedinečnou sílu jednoznačného společného vyjádření obsahu skladby. A miluji sborové zpívání předškolních a školních dětí a mládeže, a to nejen pro jeho specifickou zvukovou krásu, ale i pro pohled do ušlechtilých, hudebním prožitkem prozářených tváří, které mi vždy vracejí naději, že není ještě vše ztraceno v současném světě plném nepochopitelných válek, náboženské nenávisti a celospolečenského, všemi způsoby propagovaného násilí.

      Mezi naše nejúspěšnější současné dětské sborové školy patří i pražské Sborové studio Zvoneček, kterému svěřili pořadatelé program letošního zahajovacího koncertu 23. ročníku hudebního festivalu Dny Bohuslava Martinů. Důvodem je i to, že v něm samozřejmě nemůže chybět komorní kantáta Bohuslava Martinů Otvírání studánek, skladatelova vyznání lásky k rodnému kraji. A toto dílo zní nejpravdivěji v provedení dívčího nebo dětského sboru. Pod vedením zakladatelky a dirigentky Jarmily Novenkové vstoupil Zvoneček již do své 22. koncertní sezóny. Dalo by se jistě spočítat, kolik dětí prošlo za tuto dobu jeho sborovými kolektivy, kolik nastudovaných skladeb provedly ve stovkách koncertů a koncertních vystoupeních, kolika významnými oceněními obohatily na mezinárodní úrovni české interpretační sborové umění. To všechno je jistě nesmírně důležité, ale je to především statistika. Nejdůležitější jsou stopy prožité hudební krásy, která zůstává trvale zvonit v srdcích všech, kteří měli to štěstí zpívat v některém z oddělení Zvonečku, hudební krásy, kterou naplnily duše svých posluchačů na celém světě.        

      Přípravný sbor Zvonečky, koncertní sbor Zvonky a dívčí komorní sbor Abbellimento nabízejí se svou sbormistryní Jarmilou Novenkovou posluchačům zahajovacího koncertu 23. ročníku Dnů Bohuslava Martinů nejen ukázky oblíbených skladeb naší sborové klasiky (A. Dvořák, J. Křička) a reprezentativní přehlídku úspěšných sborových skladeb a výběrů ze sborových cyklů našich skladatelů 20. století (I. Bláhy, P. Ebena, J. Hanuše, I. Kurze, J. Nováka, M. Novenka, M. Raichla a J. Temla), ale i náročné skladby B. Martinů – Koledu z Kytice, H 260, Zavírání lesa z cyklu Česká říkadla, H209, Narození Páně z cyklu Tři písně posvátné a jako dramaturgické vyvrcholení koncertu komorní kantátu Otvírání studánek, H 354.

      Rád bych popřál svým přátelům ze Sborového studia Zvoneček co nejkrásnější sborové zpívání a všem posluchačům, aby spolu se Zvonečkem „zahnali zlý moci, vyhnali nemoci” a udrželi naši českou studánku, rubínku vždycky čistou.

Jiří Kolář

Hudební publicista

A na záznam tohoto krásného koncertu - opět díky Jiřímu Boháčkovi - se můžete podívat tady:  https://youtu.be/rplVz33iHgg


 

Archiv článků od roku 2005

Napsali o nás...

 

Realizace: i-servis.cz