Sborové studio Zvoneček / Střelské Hoštice 2019 - kompletní zpravodajství /Markéta Vok...

Hudební škola hlavního města Prahy

Střelské Hoštice 2019 - kompletní zpravodajství /Markéta Vokrouhlíková/

Sobota 3. srpna 2019

Ať už ze severní Itálie, nebo z Prahy jsme se před polednem sešli v Hošticích. Rozdělení do pokojů, první vydatný oběd, seznámení se s pravidly pobytu, první společné zpívání, první vydatná večeře, úvodní scénka a rozdělení do týmů - to všechno jsme doposud stihli. Děti s mírnou dávkou rozpačitosti sledovaly vyprávění několika postav, které jim sdělovaly, co je v následujícím týdnu v Hošticích (kromě zpívání) čeká. Abyste si mohli udělat vlastní úsudek, připojuji Renatou Hánovou úžasně zpracovaný text úvodní scénky, který jsme se snažili před dětmi co nejvěrohodněji ztvárnit. Dost možná, že jsme při produkci pobavili více sebe, než děti… Ale kdo ví… Chystáme zítřejší program, vzpomínáme na Jarušku a Honzu, kteří tu s námi nemohou být a jsme odhodláni připravit dětem zážitky, na které budou dlouho vzpomínat. Držte nám palce, ať se nám to podaří!

Dobrou noc. Markéta Vokrouhlíková

Pevnost HOSCHTABURG

1. obraz

M        Mnich            L          Lékař              P         Princezna                 A            Alchymista                                       Č         Čarodějnice    R      Rarach                       HP      Hradní pán

 

Na scéně M+L

M        Nebudu zastírat, pane kolego, že ztrácení mladých talentovaných zpěváků na naší pevnosti Hoschtaburg mi již dlouhé roky nedává spát.

            Já mu říkám kolego, poněvadž on léčí… on léčí Vaši duši i tělo, no a když už neví, tápe a nejde mu to, tak najednou povolá mě – teoretika, abych svými modlitbami, kouřem a zaříkáváním jeho snahu nějak dokončil.

 

L          Ale jistě, pane kolego.

            Já ho tituluji kolegou, protože mu to prostě udělá radost.

            Ale jistě, pane kolego, nenechávejme se odvést od našeho společného cíle nějakými malichernostmi, jako je oslovení. Ale jestli chcete, mohu Vás nazývat třeba služebníkem a vy mne klidně šarlatánem.

            Ať je to jak chce, každopádně právě nyní bychom měli řešit přijezd nových zpěváků.

M        Vy jste snad již zaznamenal, že skupina již není kompletní?

L          No, tak to snad zaznamenalo v tuto chvíli víc osob v tomto seskupení.

M        Nevím, řekl bych, že nejspíš budou chybět ty nejslabší a nejmladší kusy, jak to tak bývá.

L          Je tomu tak, pane kolego. Ačkoliv jsem se snažil vybírat jen kusy zdravé a prověřené, ke ztrátě došlo.

M        Je čas k zaříkávání a modlitbám.

L          Pane kolego. Před malou chvílí jste sám přiznal, že k těmto praktikám přistupujeme vždy až jako k poslednímu kroku.

M        Není čas otálet. Zajdu k alchymistovi, ať něco obzvláště čoudícího připraví, Snad dokáže vytvořit pořádnou clonu …. takovou záclonu, na které se nám náš problém alespoň zjeví.

L          Nechci Vás zrazovat, kolego, ale myslím, že naše pokrokové středověké lékařství dokáže již dnes stavět na vyšších principech, než je zaříkávání a vykuřování   

M        Jo? Tak prosím…máte prostor…. já jdu do sklepení pro Alchymistu.

L          A co mám léčit, kolego – přelud, výplod fantazie….?

            Ačkoliv vím, že ….

/……. přivedou se mašlí svázaní nováčkové v zácloně…../

 

L          Co to je? Neříkal jste Alchymista? Tohle má být vědec?

Č         Vědec nemá čas. Má toho moc. Poslal ještě Raracha… Prý pro obveselení shromáždění…. Tak se ukaž, co umíš.

R         ( popletený Rarach začne odříkávat)... Ukaž, co umíš jsme zařadili do programu na středu. Nachystejte si na večer scénky a všechno choďte konzultovat se mnou. Přihlášky do soutěže přijímáme do zítřejšího večera.

Č         Kuš, zmlkni Rardo. Pokračujte moudří pánové. S tímto individuem pro pobavení se Alchymista trochu netrefil do vážnosti situace, kterou tu máme…

A         Ale trefil, ale trefil… My vědci máme od jakživa vytříbený smysl pro humor! Myslím, že je na čase, aby i alchymista vystoupil ze svých baněk, sklepení, pokusů a bádání.

            Dobrý den, páni kolegové.

L+M    Buďte zdráv pane kolego.

L          Pane kolego, je to horší, něž se čekalo. Chybí jich bez mála tucet!!

A         No, myslím, že tomuto k shromáždění mám co říci.

            Podívejte se, milánkové. Jestli myslíte, že jste tu jen pro vlastní zábavu a legraci, tak na to hned zapomeňte. Bude potřeba zapojit ty vaše mozečky a nemyslet si, že zpěvem (omluvně mrkne na Jarušku)… že pouze zpěvem… se dá všechno vyřešit.

            Je to v hlavě, milánkové… ne v …krku!!!

            Je třeba umíchat takový koktejl – říkejme mu  stylově…Hoho  ( jako Hoštický )

            …jojo… ehmm Hoho… až se z Vás bude kouřit.

 

 

L          … Je to tu zase…

 

M        … je to tu zase. Zase se to opakuje.

L          … no ano, už jsem vám to říkal…je to tu zase…

M        A jsme zase bezmocní … já s modlitbami, alchymista s chemií i s HOHO koktejlem a vy, doktore, jste se s tou vaší medicínou taky nijak moc daleko nedostal …

L          Máte pravdu, smělý mnichu, (divně se M zatváří na oslovení) medicína kráčí sice mílovými kroky kupředu, ale …

M        (skočí mu do řeči) …ale zase nás čekají zoufalá volání, pláč a zpěvy z naší hradní studny.

 

            Nic naplat, starý brachu, (divně se L zatváří) budeme muset spojit svoje síly.

L          …a nejen my. Budeme muset spojit síly všichni, jak jsme tady.

M        Však se podívejte, kolik jich tu je.

L          Je zbytečné předstírat, drahý bratře, že se nic neděje.

M        Kolego, oni se tváří, že nic neví.

R         Oni nic neví???

M        Kuš, jdi dál…páchneš ohněm.

R         …tak oheň, pečení klobásek, zpěvy při kytaře … To jsme k Vaší radosti naplánovali na pátek. Zpívat budeme ….

L          ….zpívat, právě nebudou Rarachu, jestli se nám nepodaří je dostat mimo nebezpečí a vysvětlit jim O CO JDE.

R         Tak jde o to … chovat se tady slušně, nepít alkohol, nekouřit, nevzdalovat se bez dovolení z areálu a furt a furt zpívat…

M        …zpívat…řekni jim to ty, moudrý ranhojiči. Vládnu pouhým slovem, ale tohle je velký úkol pro obyčejného mnicha.

L          Však ano, vládnete slovem. Musíte jim říct pravdu, když už sem vážili takovou cestu.

            Já, až začnou omdlévat pod tíhou vašich slov, je budu postupně křísit a nebo odklízet…tady s Rarachem.

A         Kdyžtak je rozpustíme… to taky jde… A ušetříme náklady za postel, jídlo a zpáteční cestu…

R         Tak ano, uklízet se musí. Udržovat pořádek se bude každodenně. Kontrola a budování bude několikrát denně. Budete se pravidelně mýt a čistit si chrup. Spodní prádlo měňte si denně – brrr... čistota – půl zdraví, viďte ranhojiči!

L          Pravdu díš, Rarachu.

Č         Rarachu. Kuš!

 

Přichází princezna a hradní pán – všichni se klaní…

 

P         To jsem si mohla myslet. To jsem vás našla v pěkné společnosti. Čím víc do Vás investuji, tím víc tlacháte, jste nespokojeni a nic moudrého jste nevymysleli. Hrad mám plný lidí, prolézají mi tu každý kout a pánové tu vedou filosoficky náboženské polemiky a obklopují se tu lůzou… Vidíte to můj drahý? (otočí se na HP

HP       Ale drahá, to se dalo předpokládat, že v okamžiku, kdy se vzdálíme, byť jen na malou chvíli, pár let, století…je veškeré snažení v …cimbuří.

            Navrhuji, hermeticky uzavřít hrad, ke vchodům postavit stráže, kontrolovat každého občana, který by chtěl vstoupit. Prohlédnou veškerá zavazadla, kapsy, boty – jestřábím zrakem, a vozy s nákladem i bez vpouštět pouze na zvláštní povolení... A do hradu mohou jen prověření jedinci!  Kde já jsem to už viděl… Že by na taková opatření přišla jiná moudrá hlava než moje???

M        Snažíme se objasnit tady … mládeži … co se tu přihodilo.

HP       Jo, a co už pochopili?

Že se ocitli na hradě, kde je popletený mnich, hloubavý ranhojič a potrhlý rarach s čarodějnicí.

P         Ale proč tu jsou svázaní jejich přátelé, proč se nesmí přiblížit k hradní studně a proč se z ní ozývá nářek, pláč a zpěv…?

M        No…to už vědí.

HP       A proč? To už taky vědí?

M+L+Č+R+A            kroutí hlavou

P         Vy jste je sem přivezli, tak jim to taky řekněte.  Jsem Vaše moudrá panovnice, záleží mi na lidech, kteří se kdy ocitnou na mém panství.

HP       Nerozčilujte se má drahá. Tady pan kazatel jistě dokáže hravě objasnit zkázu zdejšího panství.

 

2. obraz 

M        Zdejší hrad – nazývejme ho tedy již jeho jménem – tedy, zdejší hrad Hoschtaburgjiž po staletí odolává nejrůznějším nájezdům. Často jsme museli naše děti a ženy, starce a stařenky před nepřítelem ukrývat do hvozdů, lesů a houští. Někdy se nestihli ukrýt mimo hrad, a tak se schovávali v hladomornách, sklepích. Jednou se skupinka dívek ukryla ve studni. Studna byla sice hluboká, ale přesto ještě nebyla úplně vykopaná. Voda zde byla příliš hluboko, a když se narazilo na skálu, práce se zdržely.  Přesto byla cesta dolů jednodušší, než nahoru. Po několika dnech bojů se nakonec podařilo nepřítele z hradu vytlačit. Začala obnova hradu. Lidé se vraceli z okolí. Práce na studni nebyla prioritou. Dětem se nedařilo ze studny vylézt. Volaly, zpívaly, ale nikdo tomu nevěnoval pozornost. Dvořané občas slyšeli zvonivé zpívání, ale nikdo nezačal pátrat, odkud ty zvonivé melodie vychází. Zoufalé matky se nechtěly vzdát naděje na záchranu svých dětí, prosily o pomoc ostatní poddané i panovnici, ale nikdo je nevyslyšel. Měly se smířit s faktem, že jejich děti si odvezli nepřátelé jako svou kořist.

            Když zoufalí a zesláblí zpěváčci ve studni zjistili, že je už nikdo nehledá, začali vzývat z okolí rarachy, čarodějnice a jiné temné síly, aby jim pomohli. Avšak s takovými mocnostmi není radno si zahrávat. Raraši je obalamutili a pomoc nepřišla. Místo ní přišlo na hrad velké sucho. Obyvatelé hradu potřebovali vodu. I vzpomněli si na nedokopanou studnu. Na záchranu zpěváčků již však bylo pozdě. Zoufalé matky, když zjistily, že jejich děti po mnoho dní a týdnů prosily o pomoc, proklely zdejší hrad, studnu i okolní hvozdy. Zaklely všechny, kteří přijedou a zpívají v jeho blízkosti. Kouzelné síly spoutají nešťastné zpěváčky, kteří se stanou bludnými zpěváky. Jsou pak navěky spoutaní a uvěznění v zdejší studni.

           

            Kdy je někdo vyvede ze spáru tajemných sil? Kdy pomine prokletí?

            Je těžké najít hrad, který jako by se zahalil do závěsu z mlhy. Říká se, že na hradě stálo velké zrcadlo. V den, kdy matky pochopily osud svých dětí, se v zrcadle odrážel celý hrad. Ve velkém smutku hodila jedna z maminek do zrcadla velký kámen a ten roztříštil zrcadlo na mnoho kousků. Kdo střepy zrcadla najde, dá dohromady obraz hradu. Tam najde i bludné zpěváky. Kletba bude zlomena a zpěváci budou zachráněni.

 

P         Je to na vás. Skupinu, která má být pohlcena zlým osudem už znáte. Věříme, že nebudete lhostejní a zachráníte ji.        

Č         1.)       Je třeba najít hrad.

2.)       Je třeba najít klíče. Odemknout a odhodit jednou pro vždy těžké zámky kletby.

            3.)       Máte čas do soboty.

 

M        Vytvořte si týmy

            Každý den se dozvíte úkoly, které je nutné splnit, a překážky, které je potřeba překonat.

            Spolu a přesto každý sám plňte každodenní úkoly.

            Ráno při rose získáte střepy zrcadla – to musíte složit.

            Večer můžete získat klíče k osvobození svých přátel.

            Mějte se rádi a zpívejte si pro radost.

 

Přejeme Vám krásný Zvonečkový týden.


Neděle 4. srpna 2019

Nebýt toho, že nás dopoledne přišlo poprosit několik dívek, že by chtěly navštívit mši v nedalekém kostele, tak bychom si nejspíš ani neuvědomili, že máme sváteční den. Nic nedělání v neděli v Hošticích při pěveckém soustředění totiž nepřichází v úvahu. Naopak. Je to den rozjezdu. Všichni jsou plní energie a snaží se plnit své úkoly s maximální pečlivostí. To znamená, že rozcvička je náročnější, pěvecké zkoušky jsou delší a hry jsou divočejší. Každý z týmu se potřebuje prosadit a děti to tak nějak musí vydržet. 

Podle pověsti vlastnil náš hradní pán ochočenou, přítulnou opici. Když jednou odjel na delší cestu, opice ho tak usilovně hledala, že se zaběhla v šumavských lesích. Pověrčiví vesničané ji však přes její přátelské pitvoření, vřeštění a kličkování považovali za čerta. Zde oslí můstek a inspirace pro náš OPIČÍ DEN končí, protože s opicí to v pověsti dobře nedopadlo… 

Jen co naše malé milé opičky pod vedením Verči Pudlovské dovřeštily, vydaly se na opičí dráhu sestavenou největším opičákem Dr. VV. Mohu všechny ujistit, že nám roste další generace nesmírně soutěživých dětí (a takové Zvoneček samozřejmě potřebuje!). Netřeba jmenovat někoho konkrétního, myslím, že fotodokumentace dostatečně napoví… Zmíním snad jen Majdu Vlasákovou, která dokázala 102x za sebou přeskočit točící se lano. 

Po báječné svíčkové (no jistě – je přece neděle!) a poledním klidu, který vždycky bůhvíproč tak rychle uteče, po dalším zpívání přišla na řadu hra s názvem Evoluce. A to byla další velká zábava – už instruktáž, při které Renata Hánová dávala pokyny a Dominik Velek je obětavě plnil, vyvolávala ve všech přihlížejících záchvaty smíchu. Taktéž hra samotná. Z vajec (kuli-kuli) se postupně stávala kuřata (píp-píp), z nich pak dinosauři (dino-dino), opice (uááá-uáááá) a pak už jen lidé (jako člověci) bijící se do prsou.

Po večeři jsme se opět setkali v aule, abychom popřáli Dominikovi k jeho dnešnímu svátku, vyhodnotili hry a odměnili týmy. Rozdáváme houslové klíče, které před odletem na studijní pobyt do Mexika vyrobil náš zvonečkový parťák David Velek. Za DV st. zde máme parádního náhradníka DV ml., který nám plní, co nám na očích vidí a co si situace žádá. Funguje s lehkostí, rychlostí a zručností, jak se na Velkovic kluky sluší. /Dominik nám prozradil, že těch 160 drátěných houslových klíčů vyráběly jejich babičky podle Davidem přesně připravené předlohy a formy/.

Poslední atrakcí večera bylo promítání filmu v aule. Po krátkém zaváhání si děti vybraly film Alenka v říši divů. Zcela jistě čekaly novější verzi od Tima Burtona, ale i klasika z roku 1951 je potěšila.

Zdravíme z Hoštic!


Pondělí 5. srpna 2019

…děti spinkají, dospělí se radí o zítřejším programu a já sedám k počítači, abych vám vyprávěla, co dalšího jsme v Hošticích zažili. 

 

Dnešek byl ve znamení rarachů. Program připravoval nejvyšší  rarach zvaný Emil Rarda. Pečlivost s jakou vymýšlel raraší příběh, připravoval hry a soutěže a vyráběl úžasné korunky pro Missky je nepřekonatelná – vše v souladu s heslem „kdo si počká, ten se dočká“. Dočkali jsme se a užili jsme si Rarachových promyšlených her. Jeho učitelský elán po měsíci prázdnin se plně projevil a byli jsme nuceni pochopit pravidla, počítat, memorovat názvy (náhodně vybírám raraší činnosti - slintání do kafe, holubí kuličky, pálení paprikou, ďábelský mariáš a drbání blech). Zvonečkové děti jsou chytré!

 

Večerní volba zvonečkové královny nás střídavě okouzlovala, rozesmívala a dojímala.  Program krásně připravily Bára Žáková a Viki Sklenářová. Děti byly úžasné a porota to vůbec neměla jednoduché. Při přestavování jsme shlédli osm skvělých scének, a tak rozhodovaly dovednostní disciplíny – přelévání vody a povlékání postele. Novou Miss Zvoneček se stala Verunka Janštová, první vicemiss Lili Vrchovecká, druhou vicemiss Majda Vlasáková a Miss sympatie Káťa Homolová. Zvonečkové děti jsou nápadité!

 

Musím se s vámi podělit ještě o jeden malý milý zážitek. Od soboty děti žádáme o to, aby zdravili, koho v areálu potkají. Raději dvakrát, nežli vůbec. A už máme první úspěchy. Jsou to prostě šikovné děti a rozdávají radost, kudy chodí!

 

Ze Střelských Hoštic zdraví Markéta Vokrouhlíková

 

Raraší pověst

 

       Aby mohli udatní sboristé osvobodit bludné zpěváčky, musí cestou na tajemný hrad za pokladem a za střepy rozbitého zrcadla prokázat velkou odvahu a srdnatost. Každé osvobozování ze zakletí je temnými silami vždy jištěno celou řadou záludných nástrah, které prověří odhodlání, důvtip i výdrž zachránců.

       K obraně tajemství hoštického hradu byla tentokrát povolána celá specializovaná bojová jednotka Rarachů. Jejich obrana je natolik účinná, že se ji doposud nikomu nepodařilo zdolat. V hoštickém okolí, snad ve všech blázincích, špitálech a na hřbitovech, najdeme až zarážející množství takových zoufalců, kteří se o to pokusili. A neuspěli.

       Pro zajímavost a pro pochopení hloubky podvratné činnosti Rarachů mohu uvést některá naše známá česká slova, která se v naší mateřštině ustálila, aniž bychom si jakkoliv byli vědomi jejich souvislosti s Rarachy.

       První příklad se váže k pověsti o zdejším mlynáři. Ten totiž dával Rarachům dlouhé domácí úkoly... Raraši mu jako projev nesouhlasu roztočili mlýnské kolo opačným směrem tak rychle, že voda v celém potoku tekla proti proudu a u pramene mizela v zemi. To ale není vše. Opačný smysl otáčení mlýnských kamenů účinkoval tak, že se namletá mouka opět skládala zpátky do zrníček. Sedláci mu za to strašně nadávali, protože neměli namleto. Dnes víme, že jen mluvili pozpátku. To ovšem mlynář nevěděl. A protože mlynář sedlákům za toto zpátečnické nadávání nemohl pořádně namlít, ze všeho se nakonec dočista zbláznil. Původní příčinou všeho byli tedy Raraši. Proto všichni vesničané komentovali stav mlynáře slovy "Aha, rarašímu v hlavě". Časem cestou z hospody z úsporných důvodů jednu slabiku ravypustili a po mírných úpravách tak vzniklo dnešní spojení slov: "Haraší mu ve věži". Dnes vnímáme takto označovaného člověka jako vysoce inteligentního, protože v moderním pojetí se toto slovní spojení jeví spíše jako "Ha, raší mu v mozku!", čímž myslíme, že mu tam raší myšlenka. Proto také velmi dlouhou řadu takto vybavených jedinců najdeme v mnoha společensky uznávaných a záslužných pozicích, kde nejlépe uplatní svůj talent.

       Jen stručně další příklady: Podobný jazykový vývoj má jeden z názvů tahu šachovými figurami. Dříve to byla rarašáda, dnes známá jako rošáda. Nebo další příklad: Lapkové a loupežníci kdysi strašili kupce a pocestné tím, že pokud nezaplatí, zavolají na ně rarachy. Nežli riskovat, kupci raději hned zaplatili. Zlodějíčci se z takového snadného úspěchu velmi radovali a začali proto penězům přezdívat "Ra-rachy, máme ra-rachy!". Když se jim ale místní kukačka začala posmívat slabikami kuku, že koktají a neumějí pořádně říct ani citoslovce zvuku rach, zjednodušili koktavé slovo ra-rachyna prachy. Od té doby se radovali slovy "Prachy, máme prachy!" Co také jiného, když měli v hlavě jen prach a broky. Navíc to ani nepomohlo. Kukačka na to neskočila a směje se jim dodnes. Dám vám zajímavou hádanku. Co myslíte, do jakého známého tvaru se ustálila zdrobnělina Rarášek? Už to máte? Také ho rád jím.

       Měli bychom si ještě říci, kdo to vlastně jsou ti "Raraši". Tak ze zoologického hlediska jsou Raraši podčeleď třídy tzv. "Hňupů". Patří tam společně s RadilyŽvanilyDe.....   Ne, ti ne. Správně je Devastátory.

       A teď už k dnešní výpravě za prolomením obrany hradu, kterou tak dokonale vybudovali Raraši. Prosím vás, jen vás musím upozornit, že sice nevíme, proč to tak je, ale podle statistiky Raraši ušetří a ponechají naživu vždy a přesně jen každéhodevadesátého sedméhovetřelce. Ostatní sežerou. Vás je kolik? ... Aha. No, nevadí. Zkusit to můžete.

        Na útok budete potřebovat nějaké psadlo nebo písátko. Boj proběhne na hřišti a na čas. Na jeho ploše najdete rozházená písmena české abecedy. Každému písmenu je přiděleno libovolné číslo. Ty obdržíš lístek s tabulkami. V ní jsou políčka pro jednotlivá písmena. Tedy kolik tabulek, tolik slov, kolik políček, tolik písmen. V tabulce je zašifrováno slovo. Slova odhalíte podle čísel písmen v každém horním rohu políček. Na hřišti tedy hledáš čísla jednotlivých písmen.

       V průběhu boje je zakázáno se s kýmkoliv radit nebo s kýmkoliv mluvit. Své tabulky si tajíš, nikomu neukazuješ, nikomu nepomáháš, neradíš. Úkolem je přece najít všechna písmena co nejrychleji. Až se tak stane, celé tvé družstvo se sejde na tajné schůzce, kde z ulovených písmen a slov sestavíte smysluplné souvětí se správným pořadím slov. Souvětí čitelně napíšete na list papíru pod názvem Raraší čip.

       Odevzdáním všech tabulek a Rarašího čipu vám končí odpočet času. Při odevzdání musíte uvést heslo Rarach buch, buch! Do bodování se samozřejmě započítává nejen obsah ale i kompletní a bezchybná veškerá interpunkce, tedy tečky, čárky, háčky a velká písmena.

 

Váš Rarda


Úterý 6. srpna 2019

Dnes se toho tolik přihodilo, co by stálo za vyprávění…ale jelikož se blíží půlnoc a rozcvičku už jsem jednou zaspala, pokusím se být stručná…prostě kázeň musí být!

Náš program byl inspirovaný pověstí o studni na hradním nádvoří (Renata – patronka dne - říká „ze studně“, což někteří citlivější češtináři špatně snáší... dostala trochu vyčiněno, ale měla přijatelné vysvětlení - pochází totiž z Hané.  V tento okamžik již sklízí pochvalu za opravdu krásný tematický program. Nejdříve týmy musely vytvořit akvadukt. Nástrojem jim byl demonstrativně proděravěný kelímek, kterým přinášely vodu z Otavy. Další členové týmu pomocí pěnových izolací na trubky tvořili vodovod a co nejrychleji vodu přemisťovali do plastové lahve. To vše museli absolvovat tolikrát, než byla nádoba plná. Takže úkol to byl nelehký a kromě rychlosti byla potřeba také trpělivost. Donést vodu na vzdálenost cca 20 m a nakonec ji nalít mimo PET lahev, nebyl jev ojedinělý. Nás dospělé rozesmával, ale děti se nezdarem rozhodně nenechaly vykolejit. Odměnou jim pak byla koupel v řece. Vody kvůli suchu není mnoho, ale k radostnému cachtání to vystačilo a odvážnější jedinci si i zaplavali. Ani bych nespočítala, kolikrát jsem svých deset svěřenců během jejich dovádění přepočítala. 

Druhá hra spočívala v přihazování diamantů do kelímku plujícího na vodě, děti se střídaly a komu se kelímek potopil, ten prohrál. Soutěžil každý s každým, takže jsme hru museli dohrávat i po večeři. Jenže úkolů a plánů zde máme hodně, a tak jsme v jeden moment museli: trávit ne zrovna vydařenou večeři, skládat střepy hradního zrcadla, dohrávat vodní hru a vyrábět originální potištěné tašky (opět odkazuji na fotodokumentaci a připomínám domácí úkol – tašku je potřeba přežehlit přes pečící papír na vysokou teplotu)…a k tomu všemu Dominikova skvěle připravená diskotéka. Uf…

Dnes hrad opustily dámy pomocnice Bára Žáková a Viki Sklenářová a klavíristka Kristýnka Donovalová. Naopak se nám vrátil pan doktor, čímž se prolomil zákaz nestonat (poslušné děti ho naštěstí dodržely). Do party nám přibyl pan učitel chemie (o tom však až zítra).

Markéta, Renata, Petra, Verunka, Vítek, Emil a Dominik

Dovětek:

Jsou však okamžiky, které lze jen těžko popsat. Jeden takový jsme prožili dnes večer, kdy jsme opečovali děti a usedli na pedagogickém pokoji (viz odstavec č. 1 tohoto textu). Vítek rozbalil dárek od Honzy a Jarušky. U něj byl připíchnutý vzkaz. I přes nesouhlas mých hoštických kolegů mám neovladatelnou potřebu se o něj s Vámi podělit (a jelikož šli všichni právě spát, tak mi v tom nikdo nemůže zabránit). Dělám to především proto, abych Vám umožnila proniknout do zvonečkového tajemství - do vztahu lidí, kteří by se jinak jen těžko potkali. Dojímám se nad Honzovým vzkazem, který naše setkání označuje obrovským štěstím. 

Pro Vás všechny, kteří přemýšlíte nad tím, co nás – ekonomky, učitelky, lékaře, účetní a studenty pohání k tomu, abychom se čas od času stali součástí zvonečkového života, si dovolím citovat z dopisu…

Milí naši kamarádi a přátelé,

…nechci, aby to znělo nějak pateticky….To nádherné zvonečkové společenství, které se tvoří a stvrzuje každý rok, ta spousta krásné muziky, kterou Jaruška vždycky někde vyhrabe a dokáže děti nadchnout pro neuvěřitelně těžké a nesnadné věci, ta spousta legrace, kterou spolu dohromady máme, absolutní spoleh jednoho na druhého a pochopení všech pro cokoli, to je v dnešním světě něco tak neuvěřitelného, že se občas bojím dýchat, abych to nějak neporušil….

Jan Vančura


Středa 7. srpna 2019

Dnes se toho událo tolik, že Vám ani nebudu slibovat stručnost.

Jak jsem již naznačila, do našeho hradního týmu přibyl alchymista. O jeho přítomnosti na hradě Hoschtaburg jsme se zmínili již v úvodní scénce. Náhradou za chemika-inženýra Jana Vančuru se stal chemik-učitel Přemysl Hromádko alias Magistr Hromysl de Prahe. Pokusím se Vám popsat nápaditost s jakou připravil hry a autentičnost s jakou sehrál scénky. 

Alchymistický den zahájil Magistr vyvoláním překrásné éterické pomocnice. V mlhovině zahalená Sirael přistoupila k dětem a vyzradila, co je čeká, aby se jim podařilo získat kámen mudrců, který jim umožní osvobodit malé zpěváčky. Úkol spočíval v odhalení šifry (zahřátím papíru nad kahanem), jejím rozluštění (za pomoci periodické soustavy prvků) a získání nápovědy, kde se nachází jedna ze čtyř posvátných ingrediencí seslaných Sluncem (cukr), Neptunem (sůl), Venuší (písek) a Marsem (soda). Druhou dopolední aktivitou byla výroba múmí  (jinak manganistan draselný) potřebného k vytvoření lektvaru nesmrtelnosti (ze kterého jsme později sublimovali kámen mudrců). Při tomto úkolu děti nepotřebovaly žádné speciální dovednosti, jen prostě musely být rychlé při přenášení vody v malých kelímečcích. Kromě jiného Sirael svou energií zadržela bouřku, takže liják začal na vteřinu přesně po našem vstupu do hlavní budovy. 

Po obědě jsme v alchymistické dílně podrobili nalezené ingredience několika pokusům, abychom zjistili, která z těchto látek je potřebná pro výrobu kamene mudrců. Nejdříve nás pan učitel, tedy Magistr de Prahe, poučil, jaké laboratorní nástroje budeme používat. Seznámili jsme se s kádinkou, baňkou a jejími druhy, kahanem, zkumavkou, kapátkem, petriho miskou a správnou manipulací s nimi. Pro některé děti to bylo první setkání s chemickými pokusy, což je samozřejmě nepěkná vizitka pro české školství, ale to do naší hry nepatří. (Nicméně když budete chtít prozradit, na jaké základní škole Přemek učí…J).

Naše získané látky jsme postupně vystavovali živlům – vodě, ohni a vzduchu. Věděli jsme, že ta, kterou hledáme, je rozpustná ve vodě, oheň ji neroztaví a reaguje s lůčou (jinak kyselina). Její účinek děti okouzlil a nejen to, vykouzlil nám kámen mudrců.

Hláška dne

Magistr Hromysl: Co má cukr společného se sluncem?

Děti: Karamel!

Ještě jsme také dotiskly tašky, trio Hell music nám předvedlo tři nazkoušené kusy a po večeři jsme vyrazili na limonádu do kempu. V průběhu dne nám odjela Kačenka Homolová, přijely holky pomocnice – Terezka Nováková, Eliška Kačírková a Kačka Glassnerová a ještě později večer super překvápko z Karviné – zvonečkoví přátelé Gregory a Michaela Mlynarczykovi. 

A jelikož nás dnes ještě čeká jedna tradiční akce, bude se nám přítomnost Gregoryho nesmírně hodit. Musím končit, běží mi čas….

Markéta Vokrouhlíková


Čtvrtek a pátek 8. - 9. srpna 2019

Přátelé, situace je vážná, nikoli však zoufalá. 

Omlouvám se informační odluku. Bylo více úkolů k vyřešení, ty musely dostat přednost. Začnu tedy událostmi odzadu, pro lepší pochopení toho, co se zde odehrává. Areál stihla zákeřná (zřejmě středověká choroba), obyvatelé okolních vesnic popadali jako švestky. My se díky péči dvorního mastičkáře (kdo by tušil, že Vítkova benátská maska z úvodní scénky bude skutečně využita???) stále držíme. Hned, jak jsme se tuto informaci dozvěděli, provedli jsme opatření, abychom zabránili šíření na naše hrabství. Instrukce o mytí rukou před každým jídlem a nepoužívání ručníku na společných toaletách jsme ještě rozšířili o naprostý zákaz používání společných WC. Dále nám náš ranhojič preventivně podal Biopron a Ercefuryl a šli jsme spát. Ráno jsme opět vyrobili múmí, ve kterém jsme si před snídaní cachtali ruce. Verunka a další děvčata, která v pondělí odlétají do Číny, byla vržena do izolace (snídaně na pokoj, oběd v aule) a po poledni nasedla do linkového autobusu a odjela do Prahy.

Dopoledne naši milí nováčci úspěšně složili zkoušky do koncertního sboru (o tom více až zítra, ať nic nevyzradím).

Nyní se chystáme na výlet ke kapli sv. Anny. Je to krásná 9 km dlouhá procházka, což dětem ani Renatě neprozradím. Důležitá informace, kromě pana Emila, který není úplně fit a leží, jsme všichni ostatní v pořádku, při síle a v dobré náladě. Vždyť to hlavní – výlet na náš hrad (jehož obraz se nám dnes kompletně vyjevil) nás teprve čeká!

A nyní návrat ke středečnímu večeru, tedy vlastně noci. Proběhla maximálně utajovaná akce – tradiční zvonečková bojovka. Když se nás během odpoledne asi páté dítko přišlo zeptat, zda bude večer při bojovce zima, začali jsme mezi sebou pátrat po zvědovi, který naše tajemství dětem vyzradil. Záhy nám ale došlo, že děti jsou bystré a prostou vylučovací metodou došli k závěru (ostatně stejně jako my dospělí), že ve čtvrtek je Ukaž, co umíš a v pátek táborák, takže středa je jediným vhodným dnem pro noční bojovku.

Chlapi s Renatou vymysleli novou báječnou cestu mimo areál. Bloudili jsme již při rozestavění hlídek, lucerniček zoufale málo, měsíc nízko, nebe podmračené, tma jako v pytli…Nejdříve jsem se bavila, pak tiše vzdychala a ve chvíli, kdy se mi u křížku v lese zjevil zavěšený kostlivec, jsem již polohlasem nadávala svému muži, že tohle dopustil. No ale jak se ukázalo, opět jsem byla nejvíce vystrašená já. Až na pár slziček děti prošly trasou s kuráží, která mně chyběla. Zvuky lesa jsem se tentokrát snažila přehlušit chroustáním oříšků, které mi bůhvíproč naložili do batůžku.

Je tradicí, že následující ráno po noční hře není rozcvička. Nikoli když do Hoštic přijede Gregory. „Nevidim žadny duvod, proč by neměla byt!“, dopověděl jednoznačně svou krásnou češtinou na dotaz křehké dívky vracející se v noci na pokoj. Takže rozcvička byla a to vojenská! 

Dle pověsti o třísce z hrušně, která se Janu Žižkovi zapíchla do oka, když dobýval náš hrad, jsme měli dřevěný čtvrtek. Inspirací pro hry bylo mnoho – zatloukání hřebíků, házení polenem, stavění nejvyšší stavby z dřevěných kostech a chytání veverčích ocásků. Opět parádní zábava!

Před obědem jsme uspořádali krátký koncert pro skupinu vozíčkářů a jejich asistentů. Bylo to opět nesmírně působivé spojení těchto dvou rozdílných světů. Nemyslím si, že by se v aule našel jediný z nás, který by po dobu, kdy naše děti zpívaly krásné duchovní písně, nepřemýšlel o žebříčku svých hodnot a smyslu života.

Večerní program znám, bohužel, už jen z vyprávění. Během toho, co děti v aule předváděly svá parádně nazkoušená a tradičně vtipná čísla (světoznámá kočičí skupina Cat girls se sólistkou Valentýnkou, půvabná baletka Verunka Janštová, srandovní módní přehlídka pod vedením Aniky Dohnalové, klučičí pantomima na téma Radost a štěstí – bratři Crhákovi), jsem již po areálu sondovala vývoj situace. 

Večer byl zakončen scénkami jednotlivých týmů. Na bojovce děti sbíraly slova, která musely použít v básničce, písničce či příběhu. Zakomponovat vedle sebe slova jako ježibaba, vrba, tesat, hořet, nejkulaťoulinkatější…to není jen tak.

A teď – hurá na procházku!

Markéta Vokrouhlíková


A já dodávám: Když mi Markéta včera večer (čtvrtek) volala a začala "Ahoj, nic hrozného se neděje, ale ...", věděl jsem, že máme problém. Markéta s Vítkem a ostatními nicméně naprosto chladnokrevně zhodnotili situaci a s ohledem na další program (soustředění!!! Čína !!!) začali na místě ihned vše řešit... a už po druhém případu usoudili, že bude potřeba náš počínající problém utnout v zárodku, bez ohledu na cokoli dalšího. Během pár minut jsme dali hlavy dohromady a učinili rychlá rozhodnutí. Okamžitá izolace a co nejrychlejší přesun účastníků zájezdu do Číny do Prahy, což MUDr. Vítek samozřejmě zajistil s absolutní rozvahou a dokonalostí. Zrušení plánovaného soustředění celé čínské výpravy v Hošticích - uděláme je v GMHŠ. Pro vyloučení jakékoli infekce a pro naprostou jistotu, bezpodmínečný zákaz účasti těch šesti, kdož byli poslední dny v Hošticích, na pražském sobotním soustředění. (Je to asi poprvé za těch dvacet let, kdy jsme někomu zakázali účast na soustředění). Markéta si obvolá autobus, rodiče, změní časy, zařídí všechno v Hošticích, my zajistíme Prahu - školu, oběd, inforace na web. Tak se i stalo. Ještě telefon s MUDr. Bětkou Majerovou - tohle musíme zvládnout. - A snad díky této sadě opatření v tuto chvíli doufám nevím o nikom, kdo by měl jet do Číny a měl z Hoštic nějaký problém - jedinou výjimkou je Dominik, s nímž jsem včera mluvil a dnes je na tom snad již lépe (a do pondělka zbývají ještě tři dny). 

Co zbývá: Poděkovat všem, kteří jsou letos v Hošticích. Chtělo se mi napsat "místo nás", ale to není pravda, protože tahle parta v obdobném obsazení je tam každý rok a já jen lituji, že jsme tam letos nemohli být s nimi. Nejenže Verunka s Kristýnou a panem Janštou a s pomocí střídajících se komoraček naučila děti co mohla i nemohla, nejenže všichni dohromady zajistili pro děti naprosto báječný program a starali se o ně snad ještě lépe než o vlastní, ale především prokázali obrovskou porci duchapřítomnosti, rozhodnosti a schopnosti okamžité improvizace. Ale to je možné jen tehdy, pokud je soustředění perfektně připraveno. A z tohoto pohledu bylo to letošní naprosto ukázkové. Zvládli i fotit a Markéta psát zpravodajství (stále vtipné i přes situaci ne právě veselou) - což je za běžných podmínek moje práce a tudíž vím, že obojí nemalý čas zabere.
Zbývá táborák dneska večer a odjezd - a naprosto nepochybuji, že proběhne naprosto stejně perfektně, jako celý týden. 

Děkujeme, Markéto, Vítku, Renato, Emile, Petro, Verunko, Kristýno, pane Janšto, Dominiku, děvčata z komoráku. Díky, Gregory a Michaelo, kteří jste se objevili jako deus ex machina...
Měli jsme v životě opravdu štěstí, že jsme vás všechny potkali.

JV, JN  9.8. večer


Sobota 10. srpna 2019 (a kus pátku k tomu)

Je na čase se pochválit…v tuto chvíli jsou všichni účastníci zvonečkového soustředění doma, právě vypráví zážitky rodičům či manželům, ti šťastnější už spí…

Dlužím Vám vyprávění o páteční procházce ke kapli sv. Anny. Děti statečně odpochodovaly 4,5 km tam a 4,5 km zpět. Znám jen z vyprávění, že jakmile opustily bránu hoštického areálu, vjel do nich živel (možná rarach). Byly jak roj divokých včel. Kladly obvyklé výletní dotazy: kdy už tam budeme, kdy bude zastávka, mohu si sníst svačinu? Jak se Vítek vrátil z nákupu, tak jsme je doběhli a za chvíli předběhli, čímž jsme je tak trochu naštvali, protože jsme vyšli později a cesta nám trvala kratší dobu, což je nespravedlivéJ.

Po večeři proběhlo vyhlášení hry a vyhodnocení úklidu pokojů. Složením posledních střepů zrcadla získaly děti obraz našeho hradu. Odhalily, že je to nedaleký hrad Rabí, na němž je ukrytý jejich poklad a kde se nachází kouzelná studna. Směnou houslových klíčů za klíče skutečné získaly týmy možnost osvobodit zakleté zpěváčky.

Zvonečkové soustředění obvykle končí táborákem. I přes nepřízeň osudu jsme si ho nechtěli nechat ujít. Vítek ve Strakonicích nakoupil vše potřebné a vyzvedl skvělé hoštické buřty. Za Emila, který se necítil dobře a dostal příkaz ležet a nevycházet, nám tradiční 2-3metrové opékací pruty a přípravu ohniště obstaral Gregory (návštěva Mlynarczyků byla příznivým řízením osudu! díky moc!!!). Pamětníci vědí, že Gregory je muž spojený s mnoha dřívějšími legendárními soustředěními. 

Po opečení buřtů a zhltnutí zeleniny (té se v Hošticích krutě nedostává) se Vítek odvážil nahradit Emila a zahrál pár písniček na jeho kytaru. Jenže – ruku na srdce – kdo slyšel hrát Emila, ten dobře ví, že je to úkol přetěžký, ne-li nemožný. Dycky Emil!

Mírný ranní shon při vyklízení pokojů, auly, plnění všemožných pokynů paní uklízečky a stěhování do autobusu byly vykoupeny, troufám si tvrdit, překrásnými zážitky na hradě Rabí. Tedy pro nás to zřejmě na vždy bude Hoschtaburg. Petra s Vítkem jeli napřed, aby doladili dlouho připravovanou akci. Petra měla vše do detailů promyšleno a dohodnuto. Před příjezdem autobusu stačili na hradě udělat i působivé fotky. Ranhojičova maska byla totiž nesmírně fotogenická. Podívejte se na fotogalerii a posuďte sami… /Jen si teď říkám, jestli jsme zakoupením benátské morové masky nepřivolali tu hoštickou epidemii. No, to je ale blbost, říkáte si, že?/. 

V momentě, kdy děti osvobodily nebohé malé zpěváčky, se strhnul silný vítr. Zřejmě poslední hrozba rarachů. Mastičkář postupně pasoval sedm nových členů a přisoudil jim právo nosit pelerínu a zvonečkové tričko. Koncertní sbor se tak rozšíří o Marka Crháka, Lilianu Rozsypalovou, Felicitu Klineckou, Terezu Lucii Chobodidesovou, Patricii Pelkovou, Marii Korfovou a Lilianu Vrchoveckou. Gratulujeme! 

Zbývalo zjistit, co skrývá kámen mudrců? - noty zvonečkové hymny. Šli jsme do hradní konírny, kde uzdravený Emil děti tuto důležitou písničku naučil. Po svačince jsme absolvovali objednanou prohlídku hradu, abychom se dozvěděli něco více o jeho historii a prohlédli si studnu, o které jsme si dříve povídali. Na poledne jsme měli objednaný oběd (smažený sýr a brambory – děti až dojemně děkovaly, jak to bylo dobré…) a dle plánu jsme ve 13 hodin sedli do autobusu, abychom Vám děti mohli předat v přesně dohodnutý čas. 

Ještě něco k fotkám – vím, že porovnávat mé a Petřino focení s obrázky pořízenými panem Vančurou je asi tak podobné, jako Vítkovo a Emilovou hraní na kytaru. Shrnuto podtrženo – lepší něco, nežli nic, ale příště již každý ve své roli – Honza fotit a Emil hrát!

Věřím, že i přes hrozící morovou epidemii si děti soustředění užily. Snad již nic nezakřiknu, když prohlásím, že jsme byli jediným pavilonem, který plošně nestihla nákaza. Snad díky opatřením, která jsme předvídavě učinili hned po příjezdu, snad díky odolnosti dětí a péči našeho nejlepšího mastičkáře.

Těším se, že zítra nebudu muset vstávat na budíka a jít na rozcvičku, že teď nemusím běžet do sborovny a lovit internet, abych poslala fotky, těším se, že půjdu spát ještě dnesJ.

Už teď se mi ale stýská po Ráchelčině krásném úsměvu, Aničině pozitivní náladě, Rútky andělském hlásku, Jessičiných dotazech, Matějově věčném zamyšlení, Markově hloubání nad vším, Bětčině dokonalosti, Verunčině lehkosti, Terčině nenápadnosti, Klárčině moudrosti, vtipu Patricie, Majdině soutěživosti, nadhledu Nelly, Terezčině nadšení, Lilianách, které jsou si podobné jedině jménem, Aniččině klidu, po Marušce, jíž se dá číst z tváře a po tichounké Felince. Stýská se mi i po těch, na které jsem teď z roztržitosti zapomněla!

Mé velké poděkování patří Petře Kupkové (nejen za její večerní vtipy, tedy přesněji řečeno vtip, ale hlavně za to, že se směle a skvěle zapojila do příprav a realizace soustředění), Emilovi Červenému především za jeho rozvážnost, mému Vítkovi za odhodlání splnit kdykoli jakýkoli úkol a Renatě Hánové, že s námi letos zase jela, protože s ní je fakt velká sranda a taky je na ní velký spoleh.

A děti, nezapomeňte! Zažehlit tašku a čistit si zuby, jak vám při prohlídce nakázala paní doktorka Velková (která pro Zvoneček vychovala dva báječné kluky – Davida a Dominika).  

Uvidíme se někdy na koncertě!

Markéta Vokrouhlíková


 

Realizace: i-servis.cz