Letos se opět pořádaly Evropské sborové hry – to je po světové olympiádě asi největší sborová soutěž. Už jsme se několikrát úspěšně účastnili v minulých letech a tak jsme letos nechtěli chybět! Obzvlášť proto, že se soutěž konala v dánském Aarhusu – to je zhruba 1000 km prakticky přesně na sever od nás, a tedy jsme si vymysleli, že ujedeme pražským vedrům.
Cesta je dlouhá… ale krásný, jen dva měsíce starý obří autobus ji zvládnul přes noc a ani ne za dvanáct hodin. Ubytováni jsme v hotýlku kousek od centra – Aarhus je počtem obyvatel srovnatelný s Brnem a vlastně je tady všechno dosažitelné pěšky.
První den se koná pouze slavnostní zahájení – jak obvykle ve velkém stylu, s nástupem vlajkonošů všech zúčastněných zemí. Účastní se přes 130 sborů z 35 států a kolem 6000 zpěváků a zpěvaček! Nejsou tady sice všichni najednou, pořadatelé rozdělili soutěžní klání do dvou oddělených časových úseků, v nichž my jsme v tom prvním – koncertní sbor Zvonky – Praha soutěží v kategorii mladých sborů s věkovým limitem 22 let, komorní sbor Abbellimento v oblíbené kategorii duchovní hudby, kde se ovšem naše děvčata mohou potkat s dospělými, smíšenými, mužskými, ženskými sbory – nejsou tu ani věkové limity ani jiná omezení.
V neděli zpíváme na střeše místního obchodního centra – je to první z našich dvou tzv. Friendship concerts. Je tady spousta lidí, moc hezké a zajímavé místo s výhledem na moře – a taky tu pěkně fouká, takže slečna klavíristka má sice noty pevně přikolíčkované, ale vítr jí s nimi stejně pěkně cloumá, takže musí zaskočit naše paní doktorka a po celou produkci jí noty držet… na druhé straně, kde hraje klarinetistka, zastává stejnou funkci jedna ze sboristek. S námi zpívaly ještě další tři sbory a všem se dostalo nadšeného potlesku. Není divu – kromě žánrových kategorií jsou totiž Evropské sborové hry rozděleny ještě do tří úrovní; my jsme už tradičně v té nejvyšší – Grand Prix of Nations. A v ní jsou jen špičkové světové sbory, nelze se do ní přihlásit bez předchozích vynikajících výsledků v podobných soutěžích – nebo vyhrát stejnou kategorii v předešlém stupni. Systém asi jako ligový fotbal – druhá liga, kdo vyhraje, postoupí do první ligy a extraligu si zahrají jen ti nejlepší. Takže ti, kdož zpívali s námi na nedělním koncertíku pod širým nebem, byli vynikající.
Později odpoledne ještě hodinová zkouška, ladění posledních detailů před zítřejšími soutěžemi: ráno nastupuje Abbellimento v Sankt Lukas Kirke a soutěží v Musica Sacra, odpoledne mají Zvonky ještě jednu zkoušku, pak kratičkou akustickou přímo na soutěžním pódiu a večer soutěž. Paní sbormistryně se trochu obává, aby nám ti nejmenší do večera vydrželi – přece jen máme s sebou i děti jen málo přes deset a na řadu máme přijít až někdy kolem deváté večer!
Nakonec se ale všechno skvěle podařilo. Komorní sbor odzpíval svůj nádherně vystavěný repertoár bez zaváhání a bez chybičky… ale ti ostatní, které jsme slyšeli, samozřejmě také. Sedmičlenná porota hodnotí intonaci, věrnost notovému zápisu, zvuk sboru a celkový dojem! Uvidíme, jak nás ohodnotí – ale Nofča je spokojená, děkuje komoráku a vypadá to, že z ní spadnul pořádný kus trémy.
Koncertní sbor se i přes celodenní zátěž a půlhodinové zpoždění (jako vždycky…) se večer vskutku napnul ke skvělému výkonu a podařil se i závěrečný scénický doprovod – taneček k Hoj, hura, hoj Otmara Máchy.
Do hotelu se vracíme pěkně pozdě, až někdy kolem půl jedenácté večer; ale je hotovo, odzpíváno, odsoutěženo – zítra nás čeká už jenom druhý koncert – a vyhodnocení.
Úterní dopoledne tedy zpíváme před místním Musikhusetem a na rozdíl od dnů předchozích je pěkné vedro. Opět jsou tady čtyři sbory, s námi je tu dnes i karvinský Permoník – a protože my zpíváme jako poslední, užívá si paní sbormistryně této příležitosti a závěrečnou Prodanku diriguje i směrem k Permoníku – a ten zpívá s námi, což velmi ocenil nejen pan moderátor, ale i všichni posluchači. Je to hezká chvilka: kdo neví, tak naše paní sbormistryně právě v Permoníku pracovala jako klavíristka a sbormistryně mnoho let…než založila v Praze náš Zvoneček.
Vyhlášení… jako obvykle spousta nervů… Nofča stojí na pódiu a čeká na zhodnocení naší kategorie Musica Sacra. Napřed otevřená soutěž… pak ta první liga, to je Champions Competition; a konečně naše extraliga – Grand Prix of Nations! Je to tady… Abbellimento si vyzpívalo stříbro a je to stříbro hodně poctivé, protože do zlata mu chyběl pouhý půlbod!
Za chvíli přichází naše druhá kategorie (mladé sbory do 22 let) a paní sbormistryně si jde za výkon svých Zvonků pro – zlato! V hledišti vypuklo obvyklé gaudium…
Po skončení ještě honem fotka před místem vyhlášení – a pak pěšky na poslední večeři, do hotelu, balit – a kolem desáté večer opouštíme příjemný Aarhus. Všichni jsou nadšeni, sice únava je veliká, ale tak to už na zájezdech a soutěžích chodí… Důležité je, že se nám opět podařilo potvrdit, že žižkovská hudební škola a její sborové studio jsou prostě známkou nejvyšší kvality.