Rudolfinum 2022

Závěr roku – druhý svátek vánoční neboli svatý Štěpán –  patří už přes dvacet let našemu velkému celosborovému koncertu v Dvořákově síni pražského Rudolfina, „naší nejkrásnější koncertní síni“, jak ráda zejména těm nejmenším zdůrazňuje paní sbormistryně. A jsou to právě ti nejmenší, kteří mívají největší úspěch: nekonečný had dětí ve věku od čtyř do sedmi let, který nastupuje v pečlivě zformovaných řadách, kde začátek a konec vždycky patří jedné z členek koncertního sboru. Ty mají dvojí úkol: především dohlédnout na to, aby některé ze Zvonítek nezakopnulo při nástupu na pódium nebo nespadlo při cestě z něj, a zadruhé mírnit snahy mrňat o individuální obohacení programu. Je to těžké: jsou vám třeba ještě ani ne čtyři roky, a to Rudolfinum je tak obrovské! A tam někde ve tmě je táta s mámou nebo třeba i babička a já na ně nesmím ani zamávat. Jen se pousmát, jako že je vidím. – Není divu, že tu a tam někdo nevydrží a třeba si chce na chvíli sednout. Nebo už je to dlouhé a což tak si pohrát trochu se šaty? Ale po těch několika písničkách se ozve obrovský potlesk….a malý človíček se jistě diví: to jsme opravdu měli takový úspěch?

Pak přicházejí Zvonečky, které už mají program rozdělen na dvě části: teď přichází část s varhanami, pan Janšta už sedí připraven na empoře za hracím stolem, a po přestávce písničky s klavírem. Pódium je plné děcek v černobílých kostýmech s límci, a jejich chvíle začíná. I ony mají touhu ukázat, co se za ten půlrok naučily! A i ony mají úspěch a plné Rudolfinum tleská.

Před přestávkou ještě blok pro koncertní sbor Zvonky. To už je opravdický sborový repertoár, naše koncertní děti zpívají jako vždy „o dušu“. Však se taky mají čím pochlubit – před pár týdny se velmi úspěšně zhostily mezinárodního soutěžení v italském Gradu.

Po přestávce začínají opět Zvonečky a pak už zbytek programu patří Zvonkům a komornímu sboru Abbellimento. To jsou dívky do 26 let, nejvyzpívanější a nejzkušenější, a sborové zpívání patří zcela neodmyslitelně k jejich životu. Zpívají očima, jak se říká, protože pro ně je vystoupení především velikým potěšením a radostí. Na úplný závěr se přidává mužská sekce, která s lehkou nervozitou posledních pár skladeb přešlapuje v zákulisí. Tatínkové, dědci, strýcové, starší sourozenci, partneři,… prostě kdo má chuť a aspoň trochu zkušenosti se zpěvem, může se přidat.

A když dozněly poslední tóny naší závěrečné staročeské koledy „Šťastný nový rok“, poděkovala paní sbormistryně sboru jako obvykle tichounce a s dojetím: „Šťastný nový rok“ .