Naše letní soustředění vždycky utváří symbióza dvou skupin: báječné děti (těch je vždycky víc) a početně minoritní, leč osvědčený tým dospělých. Mezi těmito dvěma skupinami se ale už po mnoho let pohybují naši absolventi, kteří se postupem času ze svých zpěváckých rolí posunují do rolí organizátorů, asistentek, korepetitorů nebo lékařek. Jinak řečeno, posouvají se nenápadně z týmu dětí do týmu dospělých.
Nejinak tomu bylo loni v Broumově. Vzhledem k tomu, že zpívací nácvik má na starosti Nofča a její asistentka Verunka Pudlovská, a přípravy hry i její organizace se ujaly dámy z komorního sboru, stalo se, že části dospělého týmu se náhle dostalo nebývalého luxusu: volného času. (Není to poprvé – už v předposledních Hošticích z nedostatku úkolů pro dospělý tým vzniknul obří projekt katalogizace sborových not.)
V Broumově se tentokrát zrodila myšlenka zásadního obrození našich webových stránek vlastními silami. To, že naše stránky potřebují obměnu, jsme věděli už dávno a první nápady a návrhy řešení se datovaly už před rokem 2020, ale chyběla vůdčí síla a vůle nejen začít, ale i dotáhnout věc do konce. – Na soustředění tedy po večerech vznikly první koncepty (můžete je vidět tady: https://xd.adobe.com/view/7d4d6770-9ac2-4bc9-bec2-5f55f0430524-281e/grid). Ukázalo se, že David Velek, náš absolvent, který zůstal sboru věrný a spolupracuje s námi jako člen dospělého týmu vlastně ihned od prvního dne, kdy mu mutace (nikoli koronavirová) zabránila pokračovat ve zpěvu, je nejen schopný stránky programovat, ale je i ochotný to skutečně realizovat; navíc je přirozeným organizátorem.
(Postřeh první: Z pohledu již velmi zralého si troufám s jistotou tvrdit, že netušil, do čeho jde, a o to větší mu budiž čest a sláva.)
Dalším organickým členem týmu se stala Veronika Pudlovská a s ní i komorní slečny – Bára Šochmanová, Káťa Glässnerová, Eliška Kačírková a Maruška Bláhová. Samozřejmě nechybělo duo Markéta Vokrouhlíková a Petra Kupková, jejichž zkušenosti s paralelní neziskovkou Novou trojkou jsme v mnoha případech využili, vyhnuvši se tak, řečeno s klasikem Járou Cimrmanem, řadě slepých uliček.
(Postřeh druhý: Zvoneček je vysoce srdeční záležitostí a existuje nemálo lidí, jimž na něm záleží úplně stejně, jako Nofče nebo mně.)
Broumov skončil, rozjeli jsme se domů a nějaký čas se nic nedělo. Přiznám se, bylo mi to trošku líto – ale chápal jsem a nerýpal mnoho: v době covidové má každý svých starostí dost. Zlom přišel v lednu 2021: k jeho konci našemu malému týmu (Markéta, Veronika, Nofča a já) přišel mail od našeho projektového manažera Davida s odkazy na stránky s vlastně hotovou strukturou! To byl obří impuls: po několik víkendů nás David prostřednictvím Google konferencí úkoloval a vysvětloval, jak to či ono funguje, co a jak máme plnit.
(Postřeh třetí: I v dospělém věku je možno virtuálně vrátit se do školních lavic a plnit úkoly pana učitele. Dokonce s nadšením!)
Celý únor a kus března jsme se takto scházeli každou sobotu nad rostoucím dílem. Řešili spousty drobných detailů. Plnili texty, odkazy, fotogalerie, vymýšleli a rozhodovali, jak má co vypadat. Kontrolovali jeden druhého – a těšili se společně na den D, kdy mávnutím proutku staré žluté stránky metamorfují na krásné nové na bílém podkladu, jak je nyní vidíte. A nutno říci, že původní plán – spustit nové stránky někdy počátkem května – se podařilo díky nasazení celého týmu, který byl postupně posílen o Terezku Novákovou (texty k veřejným příspěvkům) a Elišku Kačírkovou (převod aktualit ze starého webu) zkrátit nejméně o šest týdnů.
(Postřeh čtvrtý: Kam se hrabe vojín Šternberk z Černých baronů s plněním norem na mizerných 140 procent!)
A jsme skoro na konci: v sobotu 6. března uveřejňuji na starém webu varovný text, že se chystá převrat. Staré stránky odstavíme po poslední distanční zkoušce komorního sboru tento týden, tedy ve čtvrtek 11. března v 20:30. Pak budeme mít nejméně tři dny na zdárné dokončení převratu, nastolení vlády nového webu a jejího upevnění u moci.
V mezičase ještě informován ing. Borek, náš více než patnáct let fungující webmaster – samozřejmě není rád, že o nás přichází, ale chápe; upřímně se snažím mu všemi způsoby vyjádřit svůj osobní vděk za všechny zásahy ve chvílích, kdy jsme byli někde hodně daleko a něco přestalo fungovat. Pamatuji se na nejeden případ, kdy jsem mu z druhého konce světa posílal SMS s naléhavou prosbou a textem, který má umístit na homepage, aby se o nás rodiče nebáli. Nebo jen z Hoštic s mizerným mobilním signálem a ještě mizernějším internetovým připojením. Nebo ani ne ve vypjaté situaci – prostě se jen něco nedařilo. Takže: Pavle Borku, opravdu děkuji, děkujeme všichni a já osobně smekám své pomyslné borsalino.
Závěr dramatu je pěkně vygradovaný, jak se na pořádné drama sluší. Ač jsme s Davidem domluveni, že ještě před vypnutím staré stránky očešu, vypnu většinu rubrik a udělám z nich archiv, najednou to nejde. Nejde nic. Je pozdní večer čtvrtku 11. března … Píši Davidovi a ten za chvíli volá. Něco se nepovedlo a najednou nemůžeme na staré stránky a nové jsou stále ještě ve zkušebním provozu a převod se nedaří. Pak přestávají fungovat zvonečkové maily. Od českého doménového správce chodí zprávy, které Davidovi postupně přeposílám. Nakonec ještě volám Vojtu Vidmana na pomoc Davidovi… ovšem v noci se daří zprovoznit pouze maily.
Nevím úplně přesně, co probíhalo v pátečním dopoledni. Občas jsem se pokoušel náš web bezúspěšně hypnoticky resuscitovat. Nic. – Až 13:39 první vlaštovka od Davida s velestručným textem „Můžete promazávat“ – a odkaz od ing. Borka na převod starých stránek do archivu.
A v 15:30 vítězná zpráva (úplně slyším ten indiánský pokřik):
„JE TO TAM!!! Nové stránky jsou na doméně: https://www.zvonecek.cz/“!
To, že se mi kolega Velek posléze svěřil, že v jisté dopolední chvíli žil v dojmu, že nenávratně přišel o přístup a obsah již hotového a zcela naplněného intranetu (a až si ho proklikáte, zjistíte, že to je ta mnohem větší část práce), to je jen povinná součást dramatické katarze. Nicméně si asi všichni umíme představit potoky potu po zádech nešťastného admina stékajících…
(Postřeh pátý, poslední a velice otřepaný: Vytrvalost hory přenáší a není-li dostatek hor, i stránky zprovozňuje.)
A ač to u antického dramatu nebývá pravidlem, happy end je tu: nový www.zvonecek.cz se narodil a má se čile k světu. Možná bude chvilku ještě trpět drobnými dětskými nemocemi, ale z toho se s vaší pomocí určitě vylíže.
Tak mi nezbývá, než velice poděkovat Davidovi a celému týmu: Markétě, Veronice, Terezce, Elišce, Marušce, Báře, všem, kteří ke zrodu nových stránek jakkoli přispěli. Jsme rádi, že vás máme – a hlavně celé sborové studio Zvoneček je rádo, že má takové lidi kolem sebe!
Jan Vančura 13. března 2021