Ohlédnutí za 26. sezónou a letním koncertem

26. sezónu sborového studia Zvoneček – Praha jsme zakončili jako obvykle: celosborovým koncertem v koncertní síni odsvěceného kostela sv. Šimona a Judy.

Možná vám přijde opakování slova koncert v první větě zbytečné. Není: je to záměr. Ukazuje se, že není samozřejmé, že tím, čím naše sborové studio představuje výsledky své půlroční práce ve všech odděleních, je právě koncert. Není to školní besídka, ani prezentace či přehrávka, tím méně volné setkání našich příznivců. Je to koncert a koná se v koncertní síni.

A protože je to koncert a koná se v koncertní síni, snažíme se, aby byl po všech stránkách perfektně připravený a po všech stránkách krásný.

Paní sbormistryně vybírá všem sborům repertoár, který není jednoduchý. Není jednoduchý ani na nastudování, ani na poslech. A také není laciný a rozhodně nemá jepičí život – všechny skladby, které ve středu 15. června zazněly, už prokázaly své místo v naší nebo světové kultuře. Některé desítky let, některé i staletí. Proto nezpívají děti v žádném oddělení ani hity z muzikálů, ani líbivé televizní písničky, ani srdcervoucí úryvky ze seriálů. Zpívají české, moravské, slezské a slovenské lidové písničky v úpravách našich nejlepších skladatelů. Zpívají skladby od Antonína Dvořáka, Bedřicha Smetany, Bohuslava Martinů, Petra Ebena, Otmara Máchy, Johanna Sebastiana Bacha nebo Felixe Mendelssohna-Bartholdyho. Zpívají prostě klasickou hudbu, kterou jim vybírá paní sbormistryně podle svého nejlepšího uvážení.

A my, neviditelní organizátoři v pozadí, se snažíme, abychom kvalitu hudební produkce podpořili po všech ostatních stránkách. Proto se koncert konal v koncertní síni s jednou z nejlepších akustik v Praze, v kostele svatých Šimona a Judy (bohužel má také svá omezení: sálů s kapacitou kolem 450 lidí, se zázemím pro dvě stovky dětí, kvalitním klavírem a varhanami není v Praze mnoho). Proto připravujeme vždy graficky originální pozvánky a programy. Proto se snažíme, aby všechno bezchybně klapalo, což vyžaduje spolupráci nejméně dvou desítek lidí.  Proto sbory doprovázejí vynikající klavíristky a varhaník, kteří jsou současně i žádanými sólovými hráči. To vše zkrátka proto, aby děti ze všech oddělení – těmi nejmenšími počínaje – zažily symbiózu krásné hudby, krásného prostředí, krásného zážitku. To vše je totiž obsaženo ve významu slova koncert: jeho obecným významem je totiž dohoda. V tomto případě dohoda o společném krásném zážitku.

Aby ten zážitek mohl být opravdu krásný, měli by ho všichni chápat podobným způsobem: v tom právě tkví význam slova dohoda. Škoda, že někteří posluchači tento význam slova koncert nechápou, a vystoupení svých dětí ruší hlasitým hovorem, přehráváním právě zaznamenaného videa na mobilu, nebo, ještě lépe, sjížděním oblíbených stránek na mobilu včetně hlasitých reklam. Je naivní domnívat se, že roční nebo dvouleté dítě vydrží v tichosti poslouchat hodinový program, nebo, ještě hůře, že jeho hlasité projevy nebudou ostatním vadit. To všechno ruší – nejen ostatní posluchače, ale především zpívající děti, ty, které pro nás všechny svůj program připravovaly a rády by nám ho předvedly bez vyrušování, v maximálním soustředění a také v tichu, které ke koncertu prostě patří.

Nuže, kdo není schopen či ochoten vzdát se na dvě hodiny civilizačních zlozvyků, jež s oblibou povyšujeme na součást našeho každodenního života, pak by se měl raději účasti na té naší dohodě – koncertu pro příště vzdát.

Ale i přes ne úplně ideální klid v hledišti v první polovině programu se náš koncert krásně vydařil. Největší poděkování zaslouží především všechny sborové  děti za své výkony. Sólistům za mikrofony patří poklona za zvládnutí trémy a skvělou intonaci. Oběma klavíristkám, panu varhaníkovi, slečně klarinetistce i slečně houslistce za bezchybné doprovody. Paní sbormistryni za neutuchající elán, nadšení, výběr a nastudování repertoáru se všemi čtyřmi sbory. Jejím třem asistentkám (Veronice, Lucii, Nastě) za asistenci ve všech směrech.

Emilovi Červenému za inspici a servis mikrofonů. Všem pomáhajícím rodičům za zvládnutí nezvládnutelné hordy malých mravenců, kteří zrovna nezpívají. Vojtovi Vidmanovi za převoz, stavění a bourání praktikáblů (kdybyste nevěděli, co to jsou praktikábly, tak to jsou ty stupínky, co na nich stojí sbor). Hance Pokorné – Glaser za návrh pozvánek a programů. Karlu Hejnovi za jejich tisk a dodání včas na místo. Veronice Sklenářové za kytky pro účinkující. Evě Pudlovské za prodej lístků k stání na místě. MUDr. Bětce Majerové za první pomoc a zástavu dětských krvácejících nosů. Personálu FOK za vstřícné řešení problému s ozvučením (nějakou neblahou náhodou se stalo, že na celou zkoušku objednaný zvukař měl dorazit až těsně před koncertem, což se společným úsilím podařilo napravit…). Ale hlavně: díky všem posluchačům a všem rodičům, kteří společně s námi rozumí slovu koncert stejným způsobem. S nimi se budu těšit na tu naši příští, už 27. sezónu.

Jan Vančura 29. června 2022